Markétu Willis spolu s dalšími speakery si můžete přijít poslechnout již tento čtvrtek do prostor WDF.
Na konci bakalářského studia jsi odjela do Londýna a tři roky pracovala jako baristka. Proč ses vrátila?
Práce s kávou mě bavila, ale chtěla jsem nějakou lepší pozici. V Anglii jsem však byla jen jednou z milionů migrantů, sehnat lepší práci bylo skoro nemožné, tak jsem se vrátila.
Jakou práci sis našla v Česku?
Po návratu jsem pracovala jako náborářka v automotive. Tehdy mě tam zaujalo, jak konstruktéři mluvili o své práci. Přesně věděli, co chtěli dělat, na jaké části auta a v jakém programu. Měli skills a vášeň pro své řemeslo. Nadchlo mě to, já však byla jen recruiter. Po čase jsem si našla práci v korporátu jako asistentka. Když jsem tam nastoupila, slečna, která mě zaučovala, mě vodila po kancelářích, loučila se a říkala, že odchází, protože si udělala kurz Czechitas a jde pracovat jako tester. V tu chvíli jsem věděla, že to chci taky. Sice jsem tam byla první den, ale už jsem googlila, kdo jsou Czechitas a jak se co nejrychleji dostanu do IT.
A evidentně se to podařilo. S čím jsi začala?
Udělala jsem si nejprve dlouhodobý kurz na C# zaměřený na backend. Bavilo mě to, dvě hodiny týdně byly však hrozně málo, aby do toho člověk pronikl. Jakmile to skončilo, začala jsem znovu řešit, jak provést kariérní změnu co nejdřív, nejkvalitněji a nejintenzivněji. Bootcampy pro mě nebyla možnost. Nemohla jsem si dovolit skončit v práci a ještě zaplatit sto až dvě stě tisíc. Czechitas však dělaly rekvalifikační akademii zaměřenou na frontend.
Takže ses vrhla z backendového C# do webových technologií?
Neměla jsem preferenci. V tu dobu jsem nerozuměla tomu, co je co. Chtěla jsem programovat a bylo mi jedno jestli backend nebo frontend. Zajímala mě příležitost, která mě dostane do pozice vývojáře. Kdyby byla backendová akademie, možná bych šla tam. Každopádně této volby nelituju. Frontendový vývoj mě moc baví. Píšu hlavně v Reactu a TypeScriptu.
Šlo hledání práce po akademii hladce?
Moc se to zkraje nedařilo, ale po třech měsících jsem získala práci v Newton Technologies díky hlavnímu lektorovi akademie. Spolu se mnou nabrali další dvě absolventky. Bylo fajn, že jsme se mohli v prvních chvílích podpořit.
Jak ses cítila, když jsi v nové práci něco nevěděla a musela jsi jít za seniorem opakovaně pro radu?
To jsou věci, které nezmizí. Toto bych měla zvládnout, už to nedávám… Je to první přirozená reakce, nepříjemná, ale člověk si zvykne. Děje se to v IT pořád. Čím složitější věci vyvíjíš, čím víc se učíš, tím víc narážíš na věci, které neznáš a musíš se ptát, abys mohla postupovat dál. V začátku je nejtěžší najít balac, jak dlouho se s tím prát sama a kdy už požádat o radu. Junior se musí uklidnit, přečíst chybu a snažit se o ní zjistit co nejvíc. Nemůžu jen říct: Nejde mi to. Musím udělat přípravu a tím to kolikrát vyřeším sama. A když ne, zeptám se s tím, že vím, že jsem udělala, co jsem mohla. Je to součástí práce.
Co bylo na tranzici z administrativní pozice do IT nejtěžší?
Všechno vzdělávání jsem absolvovala při full time zaměstnání, byla jsem hodně unavená. Hned po skončení akademie jsem začala hledat práci, což byl další vysavač energie. A pak hned nová práce a k tomu jsem ještě začala lektorovat v Czechitas. Tři roky jsem neměla dovolenou a trochu tak vyhořela. Druhým faktorem je to, že IT je mentálně náročnější, než si junioři umí představit. Přestup je vyčerpávající emočně, mentálně i kognitivně. Neustálý strach, zda to zvládnu, mozek zatěžuje. Podcenila jsem, jak je čtení kódu únavné.
Ale nevyhořela jsi úplně…
Dokázala jsem to včas rozpoznat. Má práce mě už tolik nebavila, přestávala jsem být trpělivá, vyčítala si odpočinek... Věděla jsem však, že mě programování baví až moc na to přetáhnout se a znechutit si to. Potřebovala jsem volno a tak jsem po roce z první IT pozice odešla a dala si tři měsíce volno.
Rok po skončení akademie jsi již stála před novými studentkami v roli lektorky. Nebála ses, že nejsi dostatečně kompetentní?
Učím HTML a CSS, což je jednodušší než JavaScript, kde se projekt kompiluje a představuje mnohem víc věcí, které se můžou pokazit.
Do lektorování jsem vylila srdce i duši, aby bylo dobré. Brala jsem to zodpovědně, učila jsem deset lekcí, každá měla tři hodiny a na každou jsem strávila deset hodin příprav čistého času. Přípravu jsem ze začátku přeháněla, učila se slovo od slova, měla jsem strach a byla nervózní, což se odrazilo i do zpětných vazeb. Časem jsem se však otrkala.
Co ti lektorství přináší?
Junioři spoustu věcí pochytí, používají, ale neumí teorii, proč to tak je. Člověk se naučí nejlépe tím, že někomu něco vysvětluje. A samozřejmě schopnost prezentovat.
Studovala jsi angličtinu a ruštinu na pedagogické fakultě, takže jsi k učení měla vlastně už našlápnuto…
Pedagogického zaměření tam moc nebylo. Popravdě, nikdy jsem neměla představu, že bych chtěla být učitelkou. Od třinácti jsem však vždy doučovala menší děti češtinu, matematiku, hru na klavír, vedla jsem menší sbor. To mi dalo mnohem víc. Naučila jsem se učit přirozeně.
Co tě přivedlo k ReactGirls komunitě?
Když jsem začala hledat svou druhou práci v IT, řekla jsem si, že by mi mohl pomoci networking. Šla jsem na meetup ReactGirls a aktivně se seznamovala s lidmi. Potkala jsem tam mimojiné i současného kolegu, skrze kterého jsem později získala aktuální práci. Networking je pro juniory v IT skvělá věc. Se zapojením do komunit bych jako junior neváhala. Sama se nad něčím trápit a nakonec třeba dojít k tomu, že IT není pro mě, je zbytečné. Komunita může tyto pocity úplně obrátit. ReactGirls funguje kromě meetupů hodně na Slacku, sdílí se tam pracovní příležitosti a je tam i podpora ReactGirls mentorů.
Tento čtvrtek tě mohou čtenáři poznat sami na ReactGirls meetupu ve WDF. O čem budeš mluvit?
Zaměřuju se na proces vybírání práce. Junioři si často nevěří, podceňují se a to vede k tomu, že vezmou práci jen proto, že je v názvu pozice IT. Může se pak lehce stát, že to nenaplní očekávání. Junioři se zamýšlí nad tím, co chtějí a pak stráví třeba půl roku ve špatné práci. Je proto dobré mít mentální checkbox a sama sobě odpovědět, kde jsem schopná udělat kompromis. Rozhodování je těžké, když přesně nevím, co chci.
Tomuto tématu se chci víc věnovat i nadále, protože tam vnímám prostor a čerpám ze svých zkušeností z náboru. Nevím ještě, v jakém formátu to pojmu, zda kurzy, přednášky či mentorování. Junioři, kteří umí základy IT, ve výběru první práce tápou. Jsou hozeni do vody v procesu volby práce, chození na pohovory i co se týče prvních týdnů v práci. Často totiž zažívají imposter syndrom (syndrom podvodníka), tedy obavy z toho, že na práci nestačí, obavy ptát se, aby někdo nepřišel na to, že něčemu nerozumí. V tomto junioři potřebují podporu.
